Jako většina lidí s převahou dóši pitta mám dojem, že ti, kteří laskavě čtou mé příspěvky na facebooku nebo tenhle blog, o ájurvédě všechno vědí. V praxi ale zjišťuji, že tomu tak není – díky Bohu – a tak bych se tentokrát chtěla zaměřit na to, co je vlastně nejdůležitější pro to, abyste s ájurvédou a jejím systémem byli opravdoví „kamarádi“.
Alternativní medicína mě zajímá, jako objekt studia, už mnoho let. Nakonec mě ale nejvíc uchvátila ájurvéda, a to z jednoho prostého důvodu – je jednoduchá. Aspoň její základy jsou snadno proveditelné v praktickém životě každého z nás. Problémem je, že mnoho lidí o praxi nestojí, chtějí jen vstřebávat další a další informace, které ale do běžného života nikdy neuvedou. Naštěstí ke mně takoví lidé chodí jen zřídka. Ale zpátky k praxi…
Kdybych měla odpovědět na otázku, kterou mi mnoho z vás pokládá, a sice, co je v ájurvédě to nejdůležitější? Čistě subjektivně říkám – oběd. V době polední, dle ájurvédy nejlépe funguje naše trávení a jsme schopni se poprat s největším množstvím jídla z celého dne. Dopřejte si tedy dobrý oběd, ideálně podle rozložení dóš, a dobrý je myšleno neuspěchaný, bez mobilu, knihy a kontrolování počítače… Oběd, který se sestává z malé misky polévky (ta se dá odpustit) vydatného hlavního jídla, které vám udělá dobře, a třeba i malé sladké tečky. Když takový oběd v klidu rozžvýkáte a vychutnáte si každé sousto, zvedněte se a jděte se na pět minut projít, stačí obejít blok, patro v práci nebo blízký park, a pak zase hup do práce.
A to je vše…
Opravdu, aby vám bylo dobře, začali jste hubnout, stabilizovali psychiku a vůbec, dali život do kupy, je nutné někde začít. Takže pokud chcete začít, opravdu začít, ne si o tom jen číst, začněte obědem a vydržte. Bude vám lépe a po měsíci, dvou, můžete pozvolna pokračovat dál.
Víte, dnešní doba se často trochu vysmívá „pomalým“ kaphám, které životem neběží jako jejich souputníci váty a pitty, ale spíš stabilně a vytrvale kráčí v pomalejším tempu. Jenže přijímání ájurvédy, i kterékoli jiné védy, do života by mělo jít spíše v rytmu kaphovském, než se prohnat zběsile a za dva měsíce si už nepamatovat, o čem že nějaká ájurvéda vůbec byla.
Chce to čas, krůček po krůčku, nespěchat. Pomalejší a pozvolnější změny jsou totiž často trvalejší.
(foto: Marek Stibral)